Historie družstva

21.5.1959 v 17,30 hodin byla v závodní jídelně Přerovských strojíren zahájena ustavující schůze našeho Stavebního bytového družstva, za účasti 37 zakládajících členů. Oficiálním datem vzniku a založení družstva je pak 12. červen 1959, kdy bylo ustavení družstva oficiálně schváleno Radou Okresního národního výboru v Přerově podle tehdy platných předpisů. Prvním družstevním domem v našem městě je dům Trávník 32 - 38, vystavěný tradiční technologií z pálených materiálů, nynější naše samospráva číslo 21 s počtem 46 bytových jednotek. Zahájení výkopů základů tohoto domu proběhlo již v červnu 1959 a v září téhož roku byl zahájen výkop základů domu Jeremenkova 14 - 20, současná samospráva číslo 1. Výstavba těchto domů, byla první družstevní výstavbou po jejím přerušení po roce 1948 v tehdejším kraji Olomouc.

Družstevnictví a to zejména bytové není žádným komunistickým výmyslem, jeho kořeny spadají do první poloviny 19.století. Hospodářský a sociální vývoj tehdejší doby vyvolal potřebu posílit již tehdy tradiční principy sdružování sociálně slabších vrstev obyvatelstva, aby na principu občanské a pracovní solidarity společně zabezpečovali svou existenci a vytvářeli příznivější podmínky pro samostatnou podnikatelskou činnost. První družstvo bylo založeno v roce 1844 dvaceti osmi tkalci v Rochdalu v Anglii. V historii se proslavilo jako první družstvo, které s úspěchem dovedlo také v praxi využít zásady družstevní svépomoci. Z dnešního pohledu je jistě zajímavé, že zakladatelé nijak nemátla stanoviska, s jakými ve veřejnosti byl jejich počin chápán. Jejich práce byla sledována ostatními s posměchem a všeobecně se říkalo, že ubozí tkalci se ze své bídy zbláznili. Ti však ve své práci vytrvali a dosáhli vynikajících výsledků, které se staly trvalým vzorem. Krátce na to proniklo družstevnictví i k nám. V roce 1847 bylo v Praze založeno první spotřební a úvěrové družstvo, tzv. Pražský potravní a spořitelní spolek. Občané nalézali smysl takového sdružování v posílení individuálního úsilí směřujícího k dosažení konkrétního cíle. První družstva byla orientována na oblast spotřeby či vzájemnou výpomoc finanční. Současně se občané začali sdružovat, aby posílili postavení malých řemeslníků a společně kooperovali ve výrobě. Časem se ukázala též schopnost společně zajišťovat i další služby, například výstavbu levných nájemních bytů. Bouřlivý rozvoj této formy si záhy vyžádal přijetí právního rámce. Tím byl říšský zákon č. 70 z roku 1873 Sb. Tento zákon patřil a patří mezi nejmodernější právní akty své doby. Jeho autorem byl český právník rytíř JUDr.Antonín Randa. Důkazem tohoto tvrzení je skutečnost, že po zániku Rakouska - Uherska se stal základem právní úpravy jak v Československu, tak i v Rakousku, kde mimo jiné ve smyslu pozdějších novel platí dodnes. Zákon velmi moderně rozlišoval jednotlivé druhy družstev a ve formách úpravy respektoval předmět jejich činnosti.

Další rozvoj družstevního hnutí nastal po vydání sociální encykliky papeže Lva XIII. "Rerum novarum" v roce 1891. Družstevnictví bylo chápáno jako alternativa k socialistickým hnutím. Nebude od věci citovat charakteristiku družstevnictví z tehdejší doby: "hnutí družstevní vzniklo z těchže příčin a k témuž účelu, jako hnutí socialistická, totiž zabránit upadání všech hospodářsky slabých a přivésti je k lepšímu hospodářskému a sociálnímu postavení. Kdežto hnutí socialistická o tento cíl usilují tím, že chtějí odstraniti dosavadní hospodářský řád, spočívající na soukromém vlastnictví a nahradit jej řádem jiným, setrvává hnutí družstevní při dosavadním platném, soukromo-hospodářském řádu, ale chce novou účelnější organizací práce a výroby odstraniti pouze různé výstřelky vyplývající z tohoto hospodářského řádu". Družstevnictví se úspěšně na našem území rozvíjelo i po zániku Rakouska - Uherska ve svobodném Československu. Nový stát a jeho přední politici pochopili význam družstev pro společnost a její rozvoj a tak se družstevnictví těšilo všestranné podpoře státních orgánů, které je vhodně využívaly jako významný nástroj pro vytváření konkurenčního prostředí pro rozvoj výroby a zejména služeb. Speciální podporu měla zvláště družstva bytová a stavební. K 1.lednu roku 1924 bylo v Republice Československé celkem 14.296 družstev, z toho 1.331 stavebních a bytových. Tento vývoj probíhal v celém moderním světě. Dnes víme, že stejná analogie a obdobný vývoj procházel například v Kanadě, USA, Německu či Japonsku. Jména REIFFEISEN, DESJARDINS, KAMPELÍK jsou pojmem dodnes, byla a jsou synonymem poctivosti, solidnosti a bezpečnosti.

Velké problémy zaznamenalo družstevnictví za Protektorátu Čechy a Morava a zejména po roce 1948. Zatímco zemědělskému družstevnictví byl vnucen systém sovětských kolchozů, které ve skutečnosti pravými družstvy ani nebyly a spotřební a výrobní družstva byla využívána k likvidaci drobného podnikatelského stavu, byla bytová družstva nejprve podrobena milionářské dávce a později byly zlikvidovány majetkové podíly v družstvech a družstva byla podřízena režimu národních výborů. Živořila pak až do dnešních dob jako tzv. lidová bytová družstva. Zhruba 10 let po převzetí moci komunistický režim pochopil, že sovětský model výstavby pouze státních bytů je ekonomicky neřešitelný, hledal proto cestu jak do bytové výstavby ekonomicky zaangažovat obyvatelstvo. Byla tedy opět oprášena idea družstevní bytové výstavby a následovalo vydání zákona č. 27/1959 Sb. o družstevní bytové výstavbě a umožněn vznik stavebních bytových družstev, jak jsme je většinou všichni poznali. Bytové družstvo mělo v socialismu rozporuplné postavení, na jedné straně byla převzata většina pozitivních principů předválečné úpravy, jako je výhodný státem garantovaný úvěr, státní subvence, ale i významná ekonomická účast člena ve formě členského podílu. Od jiných subjektů té doby se bytová družstva výrazně odlišovala relativní ekonomickou samostatností a především v podstatě stoprocentní ekonomickou účastí členů na provozu jednotlivých domů. Už tehdy veškeré vytvořené prostředky byly vráceny zpět do provozu domů, tohoto stavu nebylo například u obecních domů dosaženo dodnes. Na druhé straně družstva trpěla různými známými nepravostmi té doby, jako byly stranická nomenklatura, která ovlivňovala výběr předsedů družstev, násilné zapojení družstev do režimu státního plánu, jehož výsledkem byla tzv. stabilizační družstevní výstavba, jejíž důsledky pociťujeme dodnes, panelové technologie, jejichž výběr družstva nemohla ovlivnit a jejichž nejhorší důsledky teprve pocítí.

Po listopadu 1989 bytová družstva očekávala, že po odstranění zátěží z doby socialismu, se budou svobodně rozvíjet, jak je to obvyklé ve vyspělých demokraciích. Opak však byl pravdou. To všechno co bylo pozitivní a co je naopak typické například pro státy evropské unie, tzn. státní podpora bytové výstavby bylo zrušeno, naopak stát začal zasahovat velmi razantně a necitlivě do vnitřních poměrů družstev.

Cílem transformačních kroků byla likvidace bytových družstev a rozebrání jejich majetku, což řada politiků dnes ani netají. Nyní s překvapením zjišťují, že bytová družstva nejen nezanikla, ale že v nich bez pomoci státu a bez starostí pro tento stát žije 20% obyvatelstva České republiky.

Družstevnictví za posledních 150 let prošlo bouřlivým vývojem, byla slavnější i prozaičtější údobí. V jeho počátcích u nás stála taková jména jako Dr. František Cyril Kampelík či Dr. František Ladislav Chleborád, před druhou světovou válkou vychovalo řadu vynikajících politiků, za mnohé můžeme jmenovat dlouholetého družstevního funkcionáře, významného konzervativního politika, předválečného a exilového ministra, člena agrární strany Dr. Ladislava FEIERABENDA. Významným propagátorem družstevnictví byl první československý ministr financí Dr. Alois Rašín či dlouholetý předseda vlády Antonín Švehla. Je nutné připomenout, že i v minulém režimu, protože bytová družstva nebyla pod takovým politickým dohledem, jako jiné instituce, pracovala pod jejich ochranou řadu osobností, které tehdy byly na indexu a kteří se prosazují v současném politickém a hospodářském životě. Opět za mnohé můžeme jmenovat Dr.Pavla Rychetského, ing. Otu Karena, Dr. Ladislava Brunnera, Rudolfa Slánského ml.. Co však bychom neměli hlavně zapomenout, že i v našem družstvu působily a stále působí desítky obětavých funkcionářů, kteří to nikdy neměli lehké, ani dříve ani nyní, kteří svědomitě pracují ve prospěch bytových družstevníků a přitom se většinou nedočkají žádného vděku, spíše naopak. Ono totiž bytové družstevnictví má takovou vlastnost, že někteří jeho principy nepochopí nikdy, ale jiné si získá na celý život. Řada z nich již není mezi námi, ale další ve své práci pokračují. František Ovčačík, Antonín Konůpka, JUDr.Libuše Hudečková, Zdeněk Kruml, František Došek, Bohumil Machač, Lubomír Otruba, Jan Sekera a Vlastimil Dvořák, patřili k těm nejaktivnějším, ale těch kterým přísluší pochvala jsou jistě další desítky. Na dobrých výsledcích našeho družstva v minulosti i současnosti se podílela i řada profesionálních pracovníků, ale u těch to považujeme za jakousi samozřejmost. Naše družstvo má v Přerově, ale i v Lipníku a Tovačově velmi dobré postavení, nadstandardním způsobem spolupracuje s městem Přerovem, není tomu tak ve všech městech. Naše družstvo má dobrý zvuk i v rámci republiky.